Venku začíná být hezký podzim a nás už unáší vlak směr Český ráj. Jedeme ve složení Hurvínek, Roba, Technik, Laky a na přísně tajném místě srazu se k nám ještě připojí Bulvár. Bohužel ČD je ČD a tak jsme skončili o kousek jinde, ale nějak nám to plány nenarušilo, pouze otočilo naruby a jdeme trasu opačně tedy z Turnova. Někdy okolo 23:00 jsme došli na opuštěný skalní hrad Kavčiny. Kdo jste tam nebyl, určitě tam zajeďte, jsou tam krásné skalní světničky a v jedné z nich jsme i my spali v dešti a v suchu.
Druhý den nás cesta vedla na zámek Hrubá skála. Cestou jsme potkali prodejnu domácího moštu a tak jsme si bez váhání každý daly nejeden ještě na cestu. Z Hrubé skály jsme po chvilce lelkování u koz a ovcí pokračovali na Vidlák. Cesta byla plná nejedné kuriozity. Namátkou skalní puklina ve výšce asi 3 m kam vylez Robax a nechtělo se mu dolů. Přechod klády, která jen trčela a neměla konec. U Vidláku na nás utočilo hejno labutí a tak jsme pokračovali na Trosky. Cestou jsme se pořádně najedli, protože právě v tuhle dobu dozrávaly hrušky a jablka, která jako by prosila, dej si mě. Z Trosek už jsme pokračovali s pocitem "Nechci hrušku ani jablko už vidět". Další nocleh byl v lese nedaleko Kamenného vrchu nad Dolním mlýnem.
Třetí den nastal a vedl nás údolím kolem mlýna pak ostře na kopec a pak zase dolu k vodě, a když jsme byly u vody, vzpomněl si Robax, že zapomněl Technikuv míček, který nám dělal skvělou společnost na kopci. Tak se hezky proběhl. Po chvíli cesty údolím pak na kopec po silnici zase pár hrušek a jsme u Kosti, ta cesta fakt utíká. Dále do Srbska naštěstí tohle je to klidnější Srbsko a dál na Zakopanou. Slunce už se neúprosně chýlí k obzoru a tak nastává otázka, kde dnes budeme spát a tak u rozcestníku Černá louže odbočujeme lesem směr vrchol Mužský. Po krkolomném výstupu nás čekal ještě krkolomnější sestup, ale odměna byla jistá, nalezli jsme dva převisy pro dvě družiny a vyrytý znak, který dokazuje, že tu bývalá trempská osada, název už nepřečtu. Nad dvojicí proti sobě ležících převisů je ještě jeden malý a o kus dál průchozí jeskyně no není to paráda ještě, že sem ani cesta nevede.
Den čtvrtý stoupáme z rokle s parádním noclehem vzhůru k vesničce Mužský, ale když jsme z rokle vylezli, čekalo nás překvapení. Mezi námi a vesnicí totiž stojí asi kilometr a pul široký jabloňový sad plný krásně červených jablek no, kdo by odolal? Bereme zásoby ještě na cestu domů. Z Mužský vesnice pokračujeme na Drábské světničky, odkud se nám naskytl báječný výhled i průlezka to byla dobrá ještě, že Hurvínek s námi nešel a hlídal nám batohy, s těmi bychom se tu nevymotaly. Další část cesty už vede na vlak konkrétně do nedaleké Březiny. Cesta vlakem nám příjemně utíkala asi díky přítomnosti vtipného trempa ve vlaku. Říkal Technikovi, že ešus z nerezu není ešus a sám mával nerezovým plecháčkem. Když jsme ho na to upozornil, vzal ho a takřka okamžitě ho vyhodil z okna vlaku, což nikdo z nás nečekal a všechny to strašně rozesmálo.
To by bylo vše k našemu podzimnímu putování a doufám, že příště se nás sejde více!
Napsal Hurvínek
